To promote the use of art for raising awareness about the developing world
Kukuřiční lidé Život na guatemalském venkově 10 let po skončení občanské války 2005
Historie & informace
V roce 2005 jsem strávila půl roku ve vesnických oblastech Guatemaly, v rámci projektu „International Accompaniment in Guatemala“. Tento projekt poskytuje mezinárodní doprovod 22 tamním komunitám zapojeným do procesu proti bývalým diktátorům zodpovědným za masakry, ke kterým došlo během občanské války. Vesničané, indiáni mayského etnika, se stále necítí dostatečně bezpečně a vyžadují proto přítomnost mezinárodních pozorovatelů ve svých komunitách. Já jsem pobývala ve třech vesnicích v oblasti Huehuetenanga a kromě monitorování lidských práv jsem se věnovala malování jejich obyvatel.
- Mayská marimba v dialektu Čuch. 3 minuty. 484kb
Cílem mých portrétů bylo zachytit vnitřní sílu a odhodlání zrcadlící se v tvářích těch, kteří občanskou válku přežili. Ačkoli dnes už mají nové rodiny a snaží se zapomenout, jejich blízcí, které náhle a násilně ztratili, stále zůstávají kdesi v jejich nitru. Moje obrazy mají přispět k tomu, aby se o Guatemale a její historii dozvěděla co nejširší veřejnost a abychom už nikdy nezůstávali lhostejní k porušování lidských práv kdekoli ve světě.
Tématicky odlišná druhá skupina obrazů je věnována běžnému životu Mayů a ukazuje, jak dnes na vesnicích žijí především ženy, se kterými jsem trávila většinu času. S mnohými jsem se velmi sblížila. Ochotně mě zasvěcovaly do svých životů a zapojovaly do svých každenních aktivit. Společně jsme pekly tortilly , háčkovaly tašky, hlídaly děti či pomáhaly na poli. Jejich život vždy byl a zůstává těžký. Navzdory tomu, že musí pracovat již od nejútlejšího věku, dovedou si zachovat svůj vřelý charakter a osobitý smysl pro humor.
Mnohé z jejich potomků a také několik dospělých jsem inspirovala k tomu, aby poprvé v životě něco namalovali. A stálo to za to. Jejich obrázky plné sytých barev a motivů, kterými jsou obklopeni ve svém každodenním životě, byly pro mě obrovským zdrojem inspirace.
Guatemala je jednou z nejchudších a nejméně rozvinutých zemí Latinské Ameriky. Původní domorodí Mayové tvoří téměř polovinu obyvatelstva země.
Mayové
V minulosti byli Mayové jednou z nejpokročilejších civilizací starověkého světa. Stavěli velkolepé pyramidy, nádherné chrámy, tvořili umělecká díla vysoké kvality, zabývali se literaturou, filosofií a obzvláště vynikali v matematice a astronomii. Mayská posvátná kniha Popol Vuh popisuje mayskou identitu za pomoci různých příběhů a mýtů, Mayové např. věřili, že bohové stvořili lidi z kukuřice, proto se Mayům také někdy říká kukuřiční lidé (stejné jméno má i kniha guatemalského nositele Nobelovy ceny za literaturu Miguela Ángela Asturiase).
Se španělskou invazí na začátku 16. století byl svět Mayů stejně tak jako dalších domorodých obyvatel Ameriky násilně zničen. Navzdory tomu, si však Mayové v Guatemale částečně uchovali svoje dědictví, zvyky a původní náboženské rituály. Navíc stále mluví některým z více jak dvaceti dialektů, které mají své prazáklady v původním mayském jazyce.
Od příchodu kolonizátorů bylo mayské obyvatelstvo během celé novodobé historie Guatemaly diskriminováno a nelidsky utlačováno, zbaveno své půdy i politické reprezentace.
Byli to také Mayové, kdo byl nejvíce postižen ve 2. polovině 20. století během občanské války. Nejen že 83% všech obětí ozbrojeného konfliktu bylo mayského etnika, ničeny byly i symboly jejich kultury a zřejmě navždy se narušily i tradiční vesnické mocenské struktury.
Do dnešních dnů diskriminace a rasismus vůči původnímu obyvatelstvu přetrvává. U moci zůstávají stále stejné elitní skupiny potomků kolonialistů, kteří se těší bohatství a sociální prestiži. Podpora a rozvoj chudých vesnických oblastí, kde většina Mayů žije, je ve vládních programech na jednom z posledních míst.
Občanská válka
Ekonomické, kulturní i sociální kořeny konfliktu je nutné hledat už v koloniální eře. Se vznikem samostatné republiky v roce 1821 se vytvořil autoritativní stát, který používal rasistické praktiky a ochraňoval zájmy privilegované menšiny. Veškeré protesty proti sociální nespravednosti byly krutě potlačovány.
Polarizace společnosti vyvrcholila v 60tých letech 20. století občanskou válkou, která trvala neuvěřitelných 36 let. Odhaduje se, že během konfliktu bylo zabito 200.000 lidí, tedy více než v občanských válkách a vojenských diktaturách v Salvadoru, Nikarague, Chile a Argentině dohromady. Odpovědnými jsou z více než 90ti procent vládní ozbrojené složky.
Nejkrutější a nejkrvavější kampaň proběhla začátkem 80tých let. Vládní vojsko vyvražďovalo a vypalovalo celé vesnice za účelem odradit civilní obyvatelstvo od spolupráce s opozičními ozbrojenými skupinami (guerillami).
Válka byla oficiálně ukončena podpisem mírové smlouvy mezi vládou a představiteli guerilly v roce 1996.
Následky války však stále přetrvávají. Nejen, že byly zabity tisíce osob, mnohem více jich opustilo své domovy a téměř všichni se staly oběťmi strachu a ekonomického zaostávání způsobeného militarizací. Až do dnešních dnů přetrvávají konflikty mezi skupinami, které se utvořily během války. V zemi se také podstatnou měrou zvýšila kriminalita a rozšířilo se lynčování.
Hledání spravedlnosti
Odhaduje se, že militantní vládní kampaní „spálené země“ bylo postiženo 440 guatemalských vesnic. Zabity byly desetitisíce civilistů většinou mayského etnika. V květnu roku 2000 začala organizace CALDH (El Centro para la Acción Legal en Derechos Humanos) shromažďovat svědectví o prožitých masakrech od obyvatel postižených vesnic.
V letech 2000 a 2001 byla zahájena trestní řízení za účelem odsouzení tehdejších představitelů vlády, Romea Lucase Garcíi a Efraina Ríose Montta, za genocidu a další zločiny proti lidskosti. Lucas García se již spravedlnosti vyhnul. V roce 2006 zemřel v exilu ve Venezuele. Ríos Monnt pokračuje jako důležitá politická figura i přes svou černou minulost. Vojsko má silný vliv na to, jak si obyvatelé pamatují válku. V Guatemale stále vládne beztrestnost a spravedlnosti se dosahuje jen velmi pomalu a ztěžka.
CALDH v současné době podporuje a právně zastupuje v trestním řízení celkem 22 vesnic sdružených do „Asociace pro spravedlnost a usmíření“. Mimoto také pořádá shromáždění pro svědky masakrů a pro mayské ženy navíc samostatné workshopy, kde je jim dán prostor pro to, aby se svobodně vyjádřily a navzájem sdílely zkušenosti nejen z doby války, ale také ze svého každodenního života.
Guatemala : Nunca más. Zpráva o projektu Recuperación de la Memoria Histórica (1999)
Masacres de la Selva. Ixcán, Guatemala (1975 -1982)-kniha guatemalského antropologa Ricarda Falla
Me llamo Rigoberta Menchú y así me nació la conciencia- kniha Elisabeth Burgos Debray, ve které zaznamenla vyprávění nositelky Nobelovy ceny za mír mayské indiánky Rigoberty Menchú Tuum
La Hija del puma- kniha Moniky Zak založená na pravdivé události zmasakrování vesnice San Francisco v roce 1982, podle knihy byl natočen i stejnojmenný film.
Kukuřiční lidé – román o životě mayských indiánů od guatemalského nositele Nobelovy ceny za literaturu Miguela Ángela Asturiase
Prosím, zanechte svoje komentáře – budeme vděčni za vaši zpětnou
vazbu – děkujeme...
