Uganda 2007-09

Od Bagandů po Karamodži

„ Veškerý můj výdělek jde na podporu mých deseti sirotků“, svěřuje se 27letý řidič Achiles, který pracuje v Česko - slovensko ugandské nemocnici ve vesnici Buikwe. „Stará se o ně moje maminka. Jejich rodiče, moji bratři, zemřeli…na AIDS“, dodává zatímco se opatrně vyhýbá další z mnoha děr na prašné silnici mezi Buikwe a Lugazi. „ Jedna švagrová byla zastřelena policií. Druhá se znovu vdala a odstěhovala se… bez dětí. Nový manžel se o ně starat nechtěl,“ potřásá nesouhlasně hlavou Achiles. „Co dělat? Nezbývá než se snažit, abychom naše děti co nejlépe vychovali “, končí svůj příběh.

Téměř každý Ugandan vám odvypráví něco podobného. Přesto však vizuálně Uganda nepůsobí na vůbec depresivně. Syté barvy jsou k vidění všude; v přírodě, na barevných rohožích v ugandských domácnostech či pestrém oblečení. A Uganďami? Ačkoli pochází z různých kmenů, jedno mají společné – užívají si život…rádi se smějí, zpívají, tancují a…dělají děti.

More pictures coming...