Home

- aktualizováno 9.listopadu 2008 z Ugandy

Uganda 2006 až 2009…pokračující projekt

Od Bagandů po Karamodži

„ Veškerý můj výdělek jde na podporu mých deseti sirotků“, svěřuje se 27letý řidič Achiles, který pracuje v Česko - slovensko ugandské nemocnici ve vesnici Buikwe. „Stará se o ně moje maminka. Jejich rodiče, moji bratři, zemřeli…na AIDS“, dodává zatímco se opatrně vyhýbá další z mnoha děr na prašné silnici mezi Buikwe a Lugazi. „ Jedna švagrová byla zastřelena policií. Druhá se znovu vdala a odstěhovala se… bez dětí. Nový manžel se o ně starat nechtěl,“ potřásá nesouhlasně hlavou Achiles. „Co dělat? Nezbývá než se snažit, abychom naše děti co nejlépe vychovali “, končí svůj příběh.

Téměř každý Ugandan vám odvypráví něco podobného. Přesto však vizuálně Uganda nepůsobí na vůbec depresivně. Syté barvy jsou k vidění všude; v přírodě, na barevných rohožích v ugandských domácnostech či pestrém oblečení. A Uganďami? Ačkoli pochází z různých kmenů, jedno mají společné – užívají si život…rádi se smějí, zpívají, tancují a…dělají děti.

Matriarchální projekt 2005 až 2008… pokračující.

(Mizející matriarchální společnosti)
Simon & Kateřina

Tento projekt se zaměřuje na poslední přežívající společnosti, ve kterých mají ženy přirozeně rovnoprávné postavení s muži. Jsou uctívány, respektovány a mohou se stát i vůdci svého lidu. A to vše aniž by musely za svá práva bojovat.

Mají tyto společnosti šanci přežít tváří v tvář modernizaci?

Khasi & Garo (Indie), Minangkobau (Sumatra), Zapotékové (Mexico), Kuna (Panama), Mosuo & Pi (Čína).

Kukuřiční lidé 2006

(Život na guatemalském venkově 10 let po skončení občanské války)

Portréty mayských vesničanů, kteří ztratili své blízké během genocidy v Guatemale. Tito lidé, jejichž předci věřili, že byli stvořeni z kukuřice, usilují nyní o spravedlivé odsouzení těch, kteří genocidu zorchestrovali.

Jak jsem viděla jejich životy deset let poté, co byla občanská válka v Guatemale oficiálně ukončena?

Příběh indiánské vesnice začíná zde.