Kunové

Tam, kde vládnou ženy !... Simon & Kateřina

Na fotky z naši posledni cesty se můžete podivat zde - Facebook page.

Matriarchální síla... Vysoká

• Ženy jsou hlavními živitelkami svých rodin díky výrobě a prodeji tradičních molas.
• Rodinné jméno, dům i majetek se dědí v ženské linii.
• Souostroví Kuna Yala má status poloautonomního teritoria, což umožňuje Kunům chránit si svoje tradice vlastními zákony.

Hrozba společenskému uspořádání... nízká

• Muži a ženy odcházejí z ostrovů pracovat do města.
• Stále více kostelů, obracejících Kuny na křesťanskou víru, je budováno na mnoha ostrovech.

V souostroví San Blas je více než 100 ostrovů, každý z nich má své vlastní zákony. Náčelníky jsou většinou muži. Ženy mají právo se vyjadřovat k politickému dění na svých vlastních setkáních, ačkoliv jejich tradičními povinnostmi jsou kontrola obchodu, peněz a rodiny.

Na malý ostrov Carti Subtupu, kde je namačkáno 970 obyvatel, se plavíme na kánoi. Kánoí se dováží i pitná voda z pevniny. Uprostřed odpoledne ženy klábosí u mola zatímco čekají až se muži vrátí s kanystry vody.

„Když se muž ožení, musí se nastěhovat do domu svojí tchyně 'na zkušenou'," říka Thomas, který se stará o vesnickou ubytovnu.

Někdy se musí přestěhovat z jiného ostrova,“ Thomas ukáže na malý ostrůvek vzdálený zhruba sto metrů, „já pocházím tam odtud,“ říká s úsměvem.

Malování kunských žen se ukázalo být velmi složité.

„Já prodávám své molas za $10, $20, dokonce i $100,” říká arogantně starší dáma z kmene Kuna a dodává:„za kolik prodáš obraz ty?”

Molas jsou doslova páteří kunské ekonomiky. Charitivní a fairtradové organizace je prodávají po celém světě. A turisté, připlouvající na palubách obrovských výletních lodí, je skupovávají po stovkách.

Máme štěstí, jedna z takových lodí připlouvá i během našeho pobytu na ostrově.

„Výletní lodě nám přinášejí obrovské zisky, ale tahle je teprve první v tomhle roce,” vysvětluje Thomas.

V pět ráno je ostrov přeměněn na bludiště pestrobarevných uliček. Molas jsou vystaveny všude, kam se člověk podívá, až oči přecházejí. Všichni jsou zaneprázdněni přípravami, ženy se oblékají do nejlepších tradičních krojů, ověšují a omotávají se korálky...

Muži nejsou v prodeji svých výrobků příliš úspěšní. Vlastně se ani moc nesnaží se ženami soutěžit. Moc dobře totiž vědí, že turisty zajímají pouze slavné molas, které umějí vyrobit pouze ženy.

Mnoho Kunů cestuje do Panama City, aby zde prodalo svoje výrobky, nakoupilo moderní vymoženosti a poznalo nový život.

„Platím 60 panamských dolarů měsíčně ($20 ) za tuhle místnost ,” říká stará paní z kmene Kuna.
„Molas prodávám dole na nábřeží před francouzskou ambasádou. Někdy je to docela těžké, protože neumím dobře španělsky.”

Její rodina jí posílá pravidelné zásoby zboží na prodej a někdo z ostrovanů vždy přijde jednou za měsíc vyzvednout utržené peníze.

Přichází mladá dívka oblečená v džínách a moderním upnutém tílku. Bydlí tu se svojí babičkou. „Nemůžu přeci chodit po městě v našem tradičním oblečení omotaná korálky, pracuji ve čtvrti Bella Vista jako služebná,“ říká pyšně, „líbí se mi teď víc tady ve městě než na ostrovech.“