Minangkabauové

Tam, kde vládnou ženy... Simon & Kateřina

Na fotky z naši posledni cesty se můžete podivat zde - Facebook page.

Indonésie, země s nejpočetnější muslimskou populací na světě, se začíná profilovat jako důležitý hráč na mezinárodním ekonomickém hřišti. Přední místo v indonéské ekonomice patří jedné z jejích nejvzdělanějších etnických skupin, národu Minangkabau ze západní Sumatry.

Navzdory tomu, že jsou praktikujícími Muslimy, si Minagkabauové udrželi svoji tradiční matrilineární kulturu vstřícnou k ženám. Zvláštní směs Islámu a domorodých tradic tak vytváří společnost, ve která mají ženy velmi důležitou pozici.

Matriarchální síla... střední

• Ženy vlastní a starají se o rodinný majetek.
• Pouze dcery mají dědická práva.
• Legenda vypráví o skvělé královně, která založila národ Minangkabau.
• Ženy jsou vzdělané, často pracují jako obchodnice a mají profesní kariéry.

Hrozba společenskému uspořádání... vysoká

• Islám s patriarchálními hodnotami ovlivňuje každodenní život Minangkabauců.
• Moderní komercialismus vytváří obraz „pravého” muže.
• Státní politika a vzdělávací systém proklamují jako normu nukleární rodinu s otcem v čele.

“„Jsem ráda, že jsem dívkou v naší společnosti," říká Ayu, „protože dědíme jméno po našich matkách”. Ayu a Desi jsou studentkami biologie na státní univerzitě v Padangu, hlavním městě provincie Západní Sumatra. Potkáváme je na nábřeží, kde píší různá motivační hesla fixem na bílé oceánem vyhlazené kameny.

Musíš být nejlepší.
Neprohrávej.
Usmívej se, baby.
Alláh s tebou.

„Ženy jsou v naší společnosti více respektovány a jsou zabezpečeny lépe než jinde v Indonésii,” říká Desi. „Pokud se manželé rozvedou, muž se musí odstěhovat a nechat všechno manželce.”

„Pro muže je jednodušší najít si práci, proto žena potřebuje dědictví. Pokud syn přijme něco od svých rodičů, je to opravdu velmi trapné.”

“Pro nás je na prvním místě Islám a pak Minangkabau. Tradice Minangkabau je založena na Islámu“, vysvětluje Ayu.

Minangkabuové jsou s počtem 6 milionů nejpočetnější matrilineární společností na světě. Zhruba 4 miliony jich žijí v jejich vlasti, provincii Západní Sumatra, zbytek je roztroušen po celé Indonésii, okolních státech i dále ve světě.

Lidové pověsti vyprávějí příběh mocné královny Bundo Kanduang, která kdysi Minangkabaucům vládla. I dnes jsou starší ženy oslovovány titulem „Bundo Kanduang“ (v překladu to znamená „naše vlastní matka“).

„Minangkabauské ženy jsou zodpovědnější než muži, a proto se starají o peníze,” říká Norbaiti, prodavačka z malého pouličního stánku, se sebejistým úsměvem.

„Muž dá peníze, které vydělá, své ženě. Když si chce můj manžel koupit cigarety, musí mě poprosit o pár drobných,” směje se prodavačka.

V turistické informační kanceláři v Padangu potkáváme Trishnu, liberálního muslima s moderními názory.

„Nevím o žádných skupinách, které by bojovaly za změnu našeho matrilineárního systému. Není ani třeba, protože systém se mění, díky vnějším vlivům, postupně sám.”

„Já například používám příjmení svého otce, příslušnost k matčině klanu už není tak důležitá jako bývala, přinejmenším ne ve městě jako je Padang”, říká Trishna, který studoval dva roky turistický ruch na univerzitě v Holandsku.

„Minangkbauové často odcházejí studovat a pracovat do jiných indonéských provincií anebo do zahraničí a jsou na to velmi pyšní,” vysvětluje Trishna.

Jít „na zkušenou“ bývalo dříve doménou Minangkabauských mužů, v současné době však není vůbec neobvyklé když „do světa“ vyrazí svobodná žena.

„Chci se stát diplomatkou,“ svěřuje se se svými plány Rika, studentka práv, která pracuje v turistické kanceláři v Bukittingi.

První ženou ministryní v indonéské vládě byla vědkyně minagkabauského původu- Rasuna Said. Bojovala za rovnoprávnost žen s muži a získala titul Národní hrdinky.

Navzdory všem profesním úspěchům není každodenní život Minangkabauských žen žádná procházka růžovým sadem.

„Muži na mě na ulici pokřikují ”, informuje nás pohledná studentka Rika.

„Vadí mi to, samozřejmě, je to otravné a nedůstojné, ale já to prostě ignoruji. Žena má povinnost být silná.”

„Vyrostla jsem mezi kluky,“ vypráví učitelka angličtiny z Batusangkaru s neobvyklým jménem, Happy Chair.

„Beru to tak, že muži můžou být mými kamarády a že mě ochrání. Když jsem studovala v Padangu, chodívala jsem po ulici i noci. Nikdy mi nikdo nic neudělat – sebejistota je důležitá!”

“Kultura Minangkabau znamená, že chlapci i dívky jsou stejní. Díky bohu!”